Soustředění Kouty

Den 7
Dnes těžké rozhodování. Vyjet či nevyjet ? To byla otázka, na kterou dvorní zkušený meteorolog Petr, po konzultaci s několika družicovými servery a synoptickými mapami, odpověděl, jedeme ! Bude nejdříve lehce pršet, ale bude teplo – to nevadí a pak ta fronta jde pryč. 

Jak řekl, tak se udělalo nakonec pěkně a dojížděli jsme za sucha. Všichni to parádně zvládli, jak nahoru, tak i dolů. Navíc většina stihla ještě přidat Velrybu. Prostě jsme se shodli, že jsme se za ten rok zase o kousek posunuli. 

Odpoledne jsme ještě stihli procházku na „náměstí“ v Koutech na zaslouženou zmrzlinu a večer malou bojovku na zahradě. 

Zítra poslední den, projezdit zbylé body v parku a hajdy domů.  

Den 6
Počasí se k nám otáčí zády, po deštivé noci jsme dopoledne do BikeParku nezamířili.
Zdatnější skupina si střihla výjezd na horní nádrž Dlouhé stráně – odhadem na 14 km cca 700 m převýšení. Kýťas bojující o trikot vrchaře, tentokrát dojel druhý za Matějem, a to jenom proto, že nastoupil už na pětistovce a na dvoustovce naštěstí pro Matěje svěsil.

Ostatní trénovali techniku a výjezdy přes drncavé a mokré kořeny v místních lesích.

Odpoledne menší ještě 2x sjeli mokré sjezdovky – a jak poznali, je to trochu jiná liga. Oslizlé kořeny a kamínky, k tomu trochu klouzavého blátíčka. A to nehovoříme o dřevěných mostkách z hoblovaných prken…. To víte, že si mlaďoši i ustlali….nicméně nanuky to trauma rychle vyléčily.

No a Ti větší, kteří parádně na Dlouhých stráních promokli, sušili věci na zítřek a měli regenerační vycházku.

Zítra snad Rychlebky…

Den 5
Celý dnešní den jsme brousili místní Bike Park. Všichni jezdili tak rychle, že vůbec nezbyl čas ani na fotky, ani na natáčení. 
Den „blbec“ si vybral Vojta, který nejdřív spadnul doleva, pak doleva a nakonec dopředu. Upozorňuji, že v jedné jízdě. Pak mu ještě povolil drát, a aby toho nebylo málo, tak mu vypadla láhev a urazil víčko, že mu žádné pití nezbylo -:) Vše opraveno (nohy umyté, kolo vycentrováno, láhev doplněna o nové víčko) a vynechal jen jednu jízdu.

Skoro celý tým už práská Koutíkův sen, jako by tam nic nebylo. Na rozdíl ode mne…., občas zapomenu zatočit, občas slezu, a pořád slyším odněkud odspoda : „Jedeš?“, „Pojeď už, ať stihnem lanovku !!“ 

Jediné video z dneška, dojezd „černé“

Reportáž končí, večeře volá a navíc dnes máme další narozeniny ! Velká Verča bude rozlévat šampíčko a tam nikdo nesmí chybět….

 

A pak jsme také našli jedno video, abyste viděli, jaká může být legrace u opravy defektu

Den 4
První postupový tábor C1 jsme rozbili na Červenohorském sedle a hned vyrazili do stěny dobýt tři vrcholy v západních Jeseníkách.

Hromadný výstup skupiny Sokolíků na vrcholy Vozku, Keprník (dokonce ze dvou stran) a Šerák byl nakonec úspěšný !

Sestup do Base Campu v Koutech provázely drobné komplikace v podobě zhoršeného počasí – 30 minutový májový deštíček, nicméně všichni jsme ve zdraví zpátky ! 

Zatímco mladí chlapci za mohutného řevu skoro demolují pension a holky bujaře slaví narozeniny Madly, tak družstvo vedoucích leží polomrtvé se svalovou horečkou, nohy mastí opodeldokem, kostivalou mastí, Emspomou a jinými hojivými přípravky ve snaze trochu zmírnit bolest. Není se čemu divit, vždyť se asi 8 hodin pohybovali v „zóně smrti“ (tzn. nad 1000 m.n.m.) -:(   

Den 3
Děti dnes ráno překvapily, na rozcvičce o 15 minut dříve, rychlá, ale vydatná snídaně a stíháme první lano o 30 minut dříve, než jsme zamýšleli.  
Celé prodloužené dopoledne jsme brousili všechny možné barvy a došlo i na Koutíkův sen ! Až na jeden pád, z kterého budou jen modřiny, všichni super. 
A pro čtenáře to byl filmovací den, tak si to užijte :

Odpoledne, abychom pošetřili namožená zápěstí, ruce a ramena nás čekal výlet po okolí. Aktuální zprávy z trati. Doběhla nás krásná horská bouřka s deštíkem, přesto skupina menších objela, co měla v plánu a skupina „eliťáků“ ještě bojuje na okolních cestičkách.

Zítra v plánu celodenní pěšárna.

Den 2
Sokolíci na startu 

Až na drobné oděrky a újmu materiálu v podobě defektů ležíme po dobrém obědě. Všichni jezdí báječně !  

Odpoledne nám přálo počasí a tak jsme opět vyrazili na lano. Prckové zaujali tak, že nás hned angažoval místní filmový štáb a my se stali levným komparzem v reklamě na areál -:).

Někteří pocítili, že při cyklistice nebolí jen nohy, ale mohou i pekelně trpět ruce, ramena a vůbec horní část těla. No a při návratu jsme ještě neměli dost (Ti nejmenší si dobrovolně přidali ještě jednu rundu) a ještě potrénovali hezkou-prudkou-úzkou zatáčku. A několik málo videí je přiloženo :

Ještě jsme našli laskominu po obědě.

A i mistr tesař se někdy utne…. epizodní přejezd / přeskok odvodňovacího kanálu. Na zítřek slíbil, že to zopakuje na filmovou klapku – první dobrá.

Vzorní strávníci, že ?

Den 1
Dnes úspěšně dorazila na základnu hlavní část výpravy. Po nakrmení poloprázdných žaludků guláškem jsme vyrazili na kola na lehké rozjetí. 
Pravda, mnohé překvapila velikost kopců – takové v Polabí nemáme -:) 

I menší skupina nastoupala nějakých 450m na 12-ti kilometrovém kolečku

Větší pak objeli o kousek větší kolečko. Zítra jdeme na lanovku do Bikeparku.

Den 0
Předvojová skupina 6-lidí dorazila úspěšně na místo určení.
Na nic jsme nečekali a za hezkého počasí vyrazili do „stěny“.
První poznatky jsou následující :
1) výrazně na tratích zapracovali, je tu spousta nových a jezdivých trailů
2) modrá je fakt nuda a skoro pořád do kopce
3) „zabili“ bychom Ty borce, kteří mají kolo tak v pořádku, že na prvních 500 m defektí, při výměně se zjistí, že plášť je tak řídký, že je skrz naskrz vidět. Grrrrr….. Na dojezd jedné rundy tak padly 3 duše a pro dnešek dojezdíno…..
4) i přes toto zdržení jsme udělali rekord – 5 jízd za odpoledne !! Zbývá nám jen prostředek „Koutíkova snu“
5) hádejte, kdo si první ustlal ? jedu, mám dost starostí sám se sebou, takže jenom občas pohlédnu , kdo jede přede mnou. A najednou vidím kolo bez jezdce, v nádherném dvojitém skoku. Jezdec leží mezi hrby. Je v pořádku, chvilku čeká na sebevědomí a jede se dál.
6) těšíme se na Vás !