Stelvio-panoramata

Speciálně pro Radima malá ochutnávka toho, co mohl vidět a neviděl, kdyby býval odvážnější, a nenechal se zastrašit domobrancem, který hlídal padající kamení a sesuvy.

Vlastní stoupání začíná už z vesničky Prato cca 900 m.n.m., kdy po 10 km pozvolného stoupání dojde „k přerušení“ kopce v Gomagoi, to je v místě odbočky do Soldy (mimochodem také pěkné stoupání a pak taky sjezdík)

A tady odtud začíná takové nevinné údolíčko.

Po několika kilometrech následuje první zatáčka – pamatujte číslo 48 – následovaná první vracečkou

První velehory a zároveň poslední civilizace – Traffoi (mimochodem trošku prudší úsek)

V serpentinách v lese je schován tento bonbónek. Průměrné stoupání je kolem 7%, jste řádně unaveni a přijde vlna, kdy na 10m překonává rozdíl 3m. To by jednoho i rozbrečelo…

Venku z lesa – trošku pohodovější pasáž, dá-li se tak nazvat sklon 3-5%

A pořád nahoru, další z vraceček a číslovaných zatáček, pohled do údolí už stojí zato.

Poprvé se otevře výhled až do sedla.

A jsme zase o kousek blíž. Zatáčka č. 24 – takže v půlce (počínáno přes počet zatáček, na kilometry za půlkou – hurá)

Ten samý pohled z června 2007. Jedeme vysoko, je potřeba se teple obléknout. Nahoře byly -2°C…

To už je pohoda – konstatní sklon přes 7% a necelých 6 km nahoru.

Zbývá poslední pasáž – ta je nejhezčí, ale kde máte jistotu, že se po jízdě odspodu budete radostně kochat ?

Tak tohle jsme jeli nahoru ! (foto z června 2007)

Jsme ve výšce 2800 m.n.m – nejvyšším asfaltovém průsmyku v Evropě (pokud se nemýlím). Z Prata cca 27 km a převýšení 1900m, Z Bormia 20 km převýšení 1600 m a ještě sem vede třetí cesta – taky pěkně do kopce….