Žlebský Zubr, 62 km, Žleby, aneb lokální závod pod lokálním mrakem

První červencový státní svátek se tradičně koná závod s názvem Žlebský Zubr, silniční to závod v Železných horách. Jelikož letos o červencových svátcích nikam nejedu, tak je to ideální příležitost seznámit se blíže s tímto zajímavým koutem i zdejší konkurencí amatérské cyklistické veřejnosti. Bohužel trochu vidle do toho hází počasí a po několika hezkých dnech bez mráčku hlásí na úterý frontu, která má jít ale hlavně jihem a východem republiky, ráno to zkontroluju na radaru a jako něco tam je, ale mohlo by mít tendenci to odcházet, tak beru auto a jedu. Celou cestu sucho, ale samozřejmě jak za Čáslaví odbočím z hlavní směr Žleby, tak hned začne být mokro a na místě startu už pěkně poprchává. Ani se mi nechce vylézat z auta, nejraději bych to hned otočil a jel zase zpět do sucha, no ale když už jsem sem jel takovou vzdálenost (cca 70 km), tak to ještě všelijak přežvykuju, znovu konzultuji s radarem … no ze Žlebů už to snad opravdu odchází, ale směrem na Železné hory a hlavně na ten jihovýchod, kam se zpočátku jede, tak tam je to takové zelenožluté, no zkrátka tam leje dost, na druhou stranu dojezd by už měl být rozhodně za sucha, tak se rychle rozhoduju, že teda jo, jdu se odprezentovat a mám 15 min do startu.

Beru jen krátký-krátký, zase taková zima není, na boty návleky a ještě vestičku, na sjezdy by se mohla hodit, takže číslo připínám na ni, sice se mi nějak nedaří na první pokus zapnout u ní zip, ale vím, že už byl trochu načatej, tak rychle na start s tím, že to dozapnu snad tam. K Hospůdce Na Šumavě, místu startu, přijíždím asi 2 min před, ani nestihnu rozpravu, ještě načítám rychle trasu na Garminu (většinu trasy pojedu úplně poprvé) a bojuju s tím zipem u vesty, který asi po třech pokusech povolí definitivně a kus dole úplně upadne, no v tom samém okamžiku se balík jezdců přede mnou dává do pohybu! Nejradši bych vestu ještě hned sundal a dal do kapsy, protože takhle bude úplně k ničemu, chránit mě moc nebude a akorát mi bude celou dobu na zádech pěkně plandat, ale mám na ní to číslo, tak holt musím jet takhle, tož začátek snů. Jinak lidí na startu poměrně málo, něco kolo padesátky, přitom dle předchozích výsledků to bylo spíš tak okolo stovky, ale holt počasí ty slabší kusy asi odradilo … no moje chyba, asi jsem se měl nechat odradit taky. Zpočátku je tempo celkem snesitelné, takové na rozjetí, za Ronovem si všimnu směrovky „Lhůty 2“, tak se ptám vedle kolegy, jestli to je pak na konci ta odbočka do cíle, a prý že jo, tak aspoň nějakou cennou informaci jsem v úvodu přece jen pochytil, jinak se vezu stále spíš v zadní části balíku, lézt dopředu nemám moc ambice, jednak trasu vůbec neznám, jednak mi okolo pasu dost šíleně plápolá ta vestička, takže se i trochu stydím lézt mezi ty lepší závodníky, no ale hlavně na to ani není čas, protože Závratec, benzínka nad Třemošnicí a je tu jakýsi první brdek. Koukám, jak to vpředu pěkně valí vpřed a kdo začne první odpadávat, ale zrada, většina pokračuje nerušeně dál v jedné velké skupině a vysypává nás to jenom pár, mně jako posledního, pak ještě kousek přede mnou se oddělí jeden, a to je vše přátelé, za mnou tak do 10 lidí, tož pěkně se hned v úvodu rozdaly karty. Nemohu si ale na nic stěžovat, že jsem měl být víc vpředu a tak, pěkný houby, odpadl jsem čistě na výkonnost a ať bych byl, kde bych byl, stejně bych se jich tam vpředu neudržel, holt je to tu samej zřejmě slušnej oddíl!

Chvíli jedu sólo, ti vpředu se mi vzdalují, zezadu se naopak dva přibližují a v obci Starý Dvůr, kudy se pak budeme zleva pak vracet zpět, mě dojedou, je to startovní číslo 15 (Robert Šrank, Agro Kolín) a 22 (Radek Dostál, Dobřenice), přes Kraskov jedeme spolu a pak začíná celkem pořádnej kopeček, na jehož konci je obec s názvem Seč. Nějak jsem si myslel, že když Seč je taky vodní přehrada, tak že ta obec bude spíš někde dole, ale opak je pravdou, je potvora na pěkném kopci, ve kterém z té trojice naštěstí udávám tempo, někam do 2/3 jedeme společně, ale pak koukám, že jsem si na ně vytvořil menší náskok a nahoře se dotahuje už jen číslo 22, kdežto 15 jsme tam nechali. No a od této chvíle závod de facto skončil, protože nic nového co do pořadí už se vlastně až do cíle nestalo, jen v posledním větším kopci na Kovářov jsme předjeli číslo 12 s křečemi a na posledním horizontu nad přehradou pak ještě jednoho staršího jezdce se zakrytým číslem, jinak jsme jeli celou dobu ve dvojici s 22 a užívali si společně krásy i nástrahy Železných hor.

Jako krajina se mi moc líbila, o tom žádná, počasí už méně, neboť prakticky od Třemošnice lehce pršelo, silnice byly mokré a celkem i pěkně nahazovaly, do toho sjezdy, které jsem vůbec neznal, a výjezdy, se kterými jsem už vnitřně nepočítal. J … no dobře Gamin s nimi počítal, ale jinak to bylo tak, že se člověk z posledních sil vydrápal na horizont, trochu sjel a zjistil, že za ním je ještě jeden o kousek vyšší a za ním ještě jeden o další kousek vyšší … no a takto bych se mohl opakovat ještě mnohokrát až někam k 600 m.n.m. Naštěstí kolega v kopcích jede většinou poslušně za mnou, ve sjezdech mu ujíždím už úplně, jede na tom mokru nějak více opatrněji, akorát na rovinkách má lehce navrch, jenže těch je tady opravdu jako šafránu. V nejdelším sjezdu do údolí Chrudimky se přede mě nahoře těsně nacpe auto, hlavně že ještě s klaksonem, a pak celou dobu jede tak nějak stejně rychle jako já, sice vysloveně brzdit až na pár lehkých ťuknutí ani nemusím, ale je to nepříjemné muset na něj pořád dávat bacha, je to nějaký malý červený Chevrolet nebo tak něco, to tedy klidně mohl nahoře pár sekund počkat a ten klakson si odpustit, když se potom takhle hrabe!

Jinak cesta probíhá celkem poklidně, někde okolo Bojanova přestává pršet, kopec na Kovářov je jediný, který jsem tady v minulosti už někdy jel, takže ten už se mi jede celkem dobře, no a pak ještě posledních pár horizontů a začínáme se spouštět zpět směrem k přehradě a Třemošnici. Sjezd je ještě skoro celý na mokru, ale občas už aspoň prokukují suchá místa, napojení ve Starých Dvorech na silnici, kudy jsme vyjížděli, ještě jeden mokrý sjezd v lese (ten, kde jsem na začátku odpadl z balíku), Závratec a odbočka do cíle, tady už je aspoň sucho. Ve sjezdu jsem si na kolegu udělal trochu náskok, který v cílovém stoupání do obce Lhůty ještě trochu navyšuji a v závěru už tedy spíš jen udržuji, protože cesta se stává čím dál rozbitější, a to mi moc nechutná.

V cíli jsem nakonec v čase 2:09:25 h (průměr 28,69 km/h), což v celkovém pořadí stačí na 40. místo z celkem 52 účastníků, kterými byli jen muži a junioři, ale trochu paradoxně žádná žena. Kdyby jedna přijela, brala by první flek, její chyba. Svůj dnešní výkon bych hodnotil jako plápolavý, jednak kvůli té vestičce, jednak kvůli tomu, že od počátku až do prvního kopce jsem tam vzadu plápolal, jak se dalo, a poměrně brzy jsem navíc zjistil, že víc už by se jako ani nedalo! V cíli krátký pokec s těmi, co dojeli kousek přede mnou a kousek za mnou, a pak horní cestou přes Žlebské Chvalovice do Ronova a dál s už notně zpívajícím řetězem rychle zpět k autu. A ano přátelé, na posledním kilometru už svítilo sluníčko, nekecám! Tož co k tomu říci závěrem – počasí nevyšlo, kvůli dvěma hodinám jízdy následný hodinový servis kola (čištění, mazání) mě moc nebaví, ale jinak kraj moc pěkný a zvažuji, že si sem letos ještě nějakou trasu pro nové vesničky rozhodně naplánuji, silnice vesměs docela slušný a kopečky poctivý, akorát v nich teda bylo dost těžké závodit, zvlášť když vlastně ani nebylo moc s kým, ale povozil jsem se pěkně, to zase jo! A za stěračem auta jsem po dojezdu našel lísteček s upoutávkou na podnik Okolo Melechova 16.7. (taky cca 60 km s podobným převýšením), tak mám zase aspoň o čem přemýšlet.

Odkaz na záznam Strava: https://www.strava.com/activities/7418633634